pátek 11. srpna 2017

Lucie od Červeného Mohanu // Lucie of Roter Main


Nezní to nijak poeticky, že?

Ale pokus popsat, co pro mě znamená říčka Roter Main, mě krátce přivádí ke vzpomínkám na Ústí – uvědomila jsem si tam vůbec, že jsem ho měla tak ráda především kvůli řece?

Voda mě fascinovala od dětství – vždy, když jsme někam cestovali, tak jsem měla přilepený nos na okně a každou chvíli povykovala – mami, koukej, rybník! Koukej, voda!

Žít co nejblíž vody, mít ve městě řeku nebo potok, nebo třeba zahradní jezírko! V dětství jsem hrozně ráda chodila k sousedům přes ulici, kteří na zahradě měli jezírko s vodotryskem a malým vodopádem, a doma hrozně otravovala, ať si ho uděláme taky.


Tekoucí voda má v sobě něco úžasně magického.

A možná i díky tomu je tohle jedna z mých oblíbených písniček.

Že s proudem vody odplouvají problémy a po proudu přichází inspirace? Pro mě rozhodně.

  
V Bayreuthu jsem dosud strávila necelých jedenáct měsíců a nemůžu uvěřit, jak rychle to uteklo. Mám pocit, že jsem tu teprve chviličku a pořád se rozkoukávám. Zimní období mi totiž moc příležitostí na průzkum neposkytlo, celé mi spíše splývá jen ve vzpomínku na tu šíleně brzkou tmu. Jaro ve mně probudilo pilnější pracovní aktivitu a v jeho polovině jsem strávila pár dní v Berlíně. V květnu přišla příležitost mít v Německu jeden den v týdnu zaměstnání, které jsem se s nadšením chopila, a od té doby má můj život zase jiný rytmus…

Říkám upřímně, že první měsíce byly těžké. S němčinou jsem na tom byla opravdu nevalně a třeba můj doktorandský seminář byl kolikrát opravdu krušný, protože zpočátku mi diskuze spolužáků doléhala k uším jen jako nesrozumitelné hučení a často jsem potřebovala třeba deset minut, než se ono hučení zformovalo do pochopitelných vět. A potom nebylo snadné něco sama říct… Když už jsme se bavili o něčem, k čemu bych mohla přispět svým názorem, přiváděla mě k zoufalství nedostatečná slovní zásoba, kdy jsem hrozně moc chtěla vyjádřit myšlenku, ale chyběla jak slova, tak obratnost ve tvorbě správného slovosledu…


A nebudu ani tvrdit, že teď je to kdovíjak jednodušší, pořád bojuju. Pořád plácám a koktám. Pořád nakousávám věty a pak nechtíc nutím svého posluchače, aby ji za mě dokončil.

Ale už mi není fyzicky špatně před každým střetnutím.


EN //


It sounds not so poetic, isn‘t it?

But I am trying to describe, what does the river Roter Main mean to me – it takes me for a while back to my memories of the city Ústí – did I ever realize that I liked the city so much especially thanks to the river?

I was fascinated by water since my childhood – always when we traveled, I had my nose sticked on the window and shouted – look, mum, a pond! Look, water!

To live as close as possible to water, to have a river or a stream in town. Or a garden lake!

Running water has something magical in itself.

With the waterflow the problems go away and the inspiration comes downstream… For me definitely.

Till today I spent about 11 months in Bayreuth and I can not believe how quickly it fled. I have a feeling, that I am here only short while and I am still only looking around. I don’t remember much of a winter season. I remember only the crazy early darkening.

But with the spring came also bigger working activity, I have also spent a few inspiring days in Berlin. From May I have my own job in Germany. It is only for one day in week but since that time my life has another rhythm again...

I say honestly that first months were hard. I was not good in German language at all. For example, my doctoral seminar was a lot of times really hard because from the beginning when my classmates spoke, I heard their speaking only as an nintelligible humming and I often needed about 10 minutes until the humming was formed into some understandable sentences. And after that it was not easy to say anything. When we talked about something for what I have my own opinion, my lack of vocabulary led me to despair. I wanted to express my thought so much, but I lacked both: words and also skill in creating the right word order...

I will not even say that now it is easier, I am still fighting. I am still stuttering. I always start a sentence and than I force, unwanted, my listener to finish it for me.

But I'm not ill physically before each performance.

Žádné komentáře:

Okomentovat