pátek 11. srpna 2017

Lucie od Červeného Mohanu // Lucie of Roter Main


Nezní to nijak poeticky, že?

Ale pokus popsat, co pro mě znamená říčka Roter Main, mě krátce přivádí ke vzpomínkám na Ústí – uvědomila jsem si tam vůbec, že jsem ho měla tak ráda především kvůli řece?

Voda mě fascinovala od dětství – vždy, když jsme někam cestovali, tak jsem měla přilepený nos na okně a každou chvíli povykovala – mami, koukej, rybník! Koukej, voda!

Žít co nejblíž vody, mít ve městě řeku nebo potok, nebo třeba zahradní jezírko! V dětství jsem hrozně ráda chodila k sousedům přes ulici, kteří na zahradě měli jezírko s vodotryskem a malým vodopádem, a doma hrozně otravovala, ať si ho uděláme taky.


Tekoucí voda má v sobě něco úžasně magického.

středa 2. srpna 2017

Návrat na místo činu

První příspěvek na tomto blogu vyšel před čtyřmi a půl lety.
Ani to nemusím hledat, protože mám pro to skvělou upomínkovou pomůcku – den narození mého synovce.
Půlroční pauza v publikování určitě nikomu ze čtenářů – i těch sporadických -  neušla, vždyť se to za předchozí čtyři roky nestalo nikdy.
Za ten půlrok jsem se snažila si urovnat pár věcí – jak další pracovní směřování, tak náplň volného času a s tím související reformace obsahu tohoto blogu.
  
Půlroční hibernace

Pamatujete si, že dřív, když jste na počítači klikli na „vypnout počítač“, tak tam byly jen dvě možnosti – vypnout nebo restartovat? Až později přibyl režim spánku a já si teprve nedávno všimla ještě další funkce - hibernace – aniž bych tušila, jakým je mezi tím vším rozdíl a k čemu je co dobré.
Když počítač uspíte, stačí vám jedno kliknutí a jste zpět na pracovní ploše. Počítač je však nutné nechat v síti a už se mi párkrát stalo, že jsem si zdánlivě uspaný noťas strčila do batohu a pak ho vytáhla nejen vybitý, ale ještě s vnitřkem tašky vytopeným asi tak na šedesát stupňů.. 
Návrat z hibernace není tak rychlý jako ze spánku. 
Až si řeknete, že to už jste ho mohli rovnou vypnout, jak dlouho to startuje. Jenže najednou se vám na ploše znovu otevře veškerá rozdělaná práce, což se hodí, pokud pracujete iks dní na jednom projektu a ten vyžaduje spoustu otevřených složek a stránek…
No a přesně k režimu hibernace bych přirovnala stav mého blogu během té doby, co nepřibyl žádný nový článek. Není to stejné, jako když nepřispějete dva týdny, zkrátka jako když ten počítač z režimu hibernace startuje znovu, tak i váš blog je zase na pomyslném začátku. Ale stejně jako vás operační systém vrátí k rozdělané práci, tak to samé vám nyní naservíruje váš blog. Stále tu jsou všechny vaše články a také všechny dosud nepublikované koncepty, kterých jsou třeba jako u mě za těch pár roků desítky a některé myšlenkově vůbec nezestárly, takže si říkáte, že je jednou dokončíte a pustíte do světa.
A co mě docela překvapuje - stále se mi neomrzela grafika, kterou na blogu vidíte. Asi to znamená, že má infantilní stránka nikam nedozrála. Tak třeba později - nějaké nápady už se tlačí.
Teď k tomu hlavnímu, k čemu se odhodlávám...