čtvrtek 31. srpna 2017

Vintage, retro, pin-up a holka dneška // ~ and girl of today


Je těžké se v dnešní době oblékat do šatů z jiné doby?

Je to těžké v Čechách, je to těžké na malém městě?

Je patřičné tak chodit do práce?


Na tyhle všechny otázky jsem sama sebe i své okolí celkem dlouho připravovala.

Není to tak, že bych ze dne na den přebrala všechno své oblečení a řekla, že už nechci nosit nic, co by nevypadalo jako z doby před minimálně 50 lety.

K retro módě už ale tíhnu velmi dlouho a začíná to být převažující styl v mém šatníku.




Začala jsem od maličkostí...


Bylo například snadné si zvyknout na červenou rtěnku.

Občas si ji namaluju i jen tak sama pro sebe, když sedím zavřená ve svém pokoji nad prací. Když pak zavadím o zrcadlo, připadá mi na mě čím dál víc samozřejmější. A nijak mě nešokuje.

Což se bohužel nedá říct o okolí, třeba o mém tátovi.

I tak ji ale nenosím moc často… Její hlavní nevýhoda?

Přítel mě s ní nechce líbat. A jak jsou ty dnešní rtěnky tak úžasné a dlouhodržící, často to znamená, že když mi vydrží půl dne, tak půl dne nedostanu pusu! A to už si jeden rozmyslí :)



středa 23. srpna 2017

Nový štýl // New style

Jednou ze změn a novinek, kterou chci spasit tento blog, je, že jsem se rozhodla části článků překládat na angličtiny. Možná jste to registrovali již v posledním článku.

Je to jedna z těch změn, která se často stává terčem kritiky, a tak než se objeví někdo, komu to bude stát za rýpnutí, to raději osvětlím předem. 


Na to, abych doslova a perfektně překládala všechny texty, nemám.  
A to jak jazykovou vybavenost, tak finance (abych to někomu dala přeložit!). Anglicky umím velmi průměrně a ani denní používání v zaměstnání mou znalost do profesionálních výšin nevystřelilo (to už spíš sledování seriálů).
To jen na úvod, aby některé zdatnější speakery můj anglický projev neurážel. Pokud vám však oko padne na třeskutou chybu, budu ráda, když mě upozorníte. I to se ovšem dá udělat slušně - známe své internety, já však smýšlím o svém publiku velmi vysoce, takže nic jiného nečekám! ;) (Nejsme tu přeci v diskuzi na Novinkách, ani v třeskutém Módním pekle.)

A proč vůbec chci produkovat články i v angličtině? 
Čekám snad celosvětový věhlas a slávu? (Ale nebudu zase lhát, že by se mi to nelíbilo!) 

pátek 11. srpna 2017

Lucie od Červeného Mohanu // Lucie of Roter Main


Nezní to nijak poeticky, že?

Ale pokus popsat, co pro mě znamená říčka Roter Main, mě krátce přivádí ke vzpomínkám na Ústí – uvědomila jsem si tam vůbec, že jsem ho měla tak ráda především kvůli řece?

Voda mě fascinovala od dětství – vždy, když jsme někam cestovali, tak jsem měla přilepený nos na okně a každou chvíli povykovala – mami, koukej, rybník! Koukej, voda!

Žít co nejblíž vody, mít ve městě řeku nebo potok, nebo třeba zahradní jezírko! V dětství jsem hrozně ráda chodila k sousedům přes ulici, kteří na zahradě měli jezírko s vodotryskem a malým vodopádem, a doma hrozně otravovala, ať si ho uděláme taky.


Tekoucí voda má v sobě něco úžasně magického.

středa 2. srpna 2017

Návrat na místo činu

První příspěvek na tomto blogu vyšel před čtyřmi a půl lety.
Ani to nemusím hledat, protože mám pro to skvělou upomínkovou pomůcku – den narození mého synovce.
Půlroční pauza v publikování určitě nikomu ze čtenářů – i těch sporadických -  neušla, vždyť se to za předchozí čtyři roky nestalo nikdy.
Za ten půlrok jsem se snažila si urovnat pár věcí – jak další pracovní směřování, tak náplň volného času a s tím související reformace obsahu tohoto blogu.
  
Půlroční hibernace

Pamatujete si, že dřív, když jste na počítači klikli na „vypnout počítač“, tak tam byly jen dvě možnosti – vypnout nebo restartovat? Až později přibyl režim spánku a já si teprve nedávno všimla ještě další funkce - hibernace – aniž bych tušila, jakým je mezi tím vším rozdíl a k čemu je co dobré.
Když počítač uspíte, stačí vám jedno kliknutí a jste zpět na pracovní ploše. Počítač je však nutné nechat v síti a už se mi párkrát stalo, že jsem si zdánlivě uspaný noťas strčila do batohu a pak ho vytáhla nejen vybitý, ale ještě s vnitřkem tašky vytopeným asi tak na šedesát stupňů.. 
Návrat z hibernace není tak rychlý jako ze spánku. 
Až si řeknete, že to už jste ho mohli rovnou vypnout, jak dlouho to startuje. Jenže najednou se vám na ploše znovu otevře veškerá rozdělaná práce, což se hodí, pokud pracujete iks dní na jednom projektu a ten vyžaduje spoustu otevřených složek a stránek…
No a přesně k režimu hibernace bych přirovnala stav mého blogu během té doby, co nepřibyl žádný nový článek. Není to stejné, jako když nepřispějete dva týdny, zkrátka jako když ten počítač z režimu hibernace startuje znovu, tak i váš blog je zase na pomyslném začátku. Ale stejně jako vás operační systém vrátí k rozdělané práci, tak to samé vám nyní naservíruje váš blog. Stále tu jsou všechny vaše články a také všechny dosud nepublikované koncepty, kterých jsou třeba jako u mě za těch pár roků desítky a některé myšlenkově vůbec nezestárly, takže si říkáte, že je jednou dokončíte a pustíte do světa.
A co mě docela překvapuje - stále se mi neomrzela grafika, kterou na blogu vidíte. Asi to znamená, že má infantilní stránka nikam nedozrála. Tak třeba později - nějaké nápady už se tlačí.
Teď k tomu hlavnímu, k čemu se odhodlávám...